>show must go on <
Kategorie: Moje povídky
Nenávist
Tvoje jméno už nevidím ve svých kontaktech,
tvoje otázky už nečtu každý den,
tvoje komplimenty už nemusím poslouchat,
tvoje pohledy už nespalují mé tělo kousek po kousku...
Můj život jde dál,pošlapaný,poničený,zmačkaný,
bála jsem se, že už se nespraví.
Chtěla jsem na tebe namířit pistolí a vystřelit kulku přímo
do tvého srdce. Chtěla jsem aby jsi cítil bolest,
aby jsi věděl jak se cítím,chtěla jsem všechnu bolest vyměnit za cokoliv, nechtěla jsem se na sebe dívat více do zrcadla,
nemohla jsem vidět moji tvář...
A ty?
Ty ses na mě jen dál usmíval, dál si mě chtěl objímat,držet za ruku,
držet moji hlavu ve dlaních,dívat se mi do očí,
ale já to necítila. Žádný jiskření. Nic.
Nebyla tam ani známka citu, ani známka lásky.
Jen jsem měla nevysvětlitelnou potřebu si ublížit.
Jen jsem měla nepochopitelnej zkrat.
Tys mě nechápal, nemohl jsi pochopit jak se cítím...
Ale všechny ty výčitky, všechny ty slzy, všechny slzy smutku,naštvání,bolesti...
jen zhoršily bolest,
prohloubily nenávist k tobě,ke mně..
Prohloubily to jak jsem si ublížila, to jak jsem ublížila jemu
a prohloubily touhu tě zabít...
hmm...
Přiblížím se k tvým rtům a podívám se ti do očí,
připadám si jako mrcha,když tu sedím,
usmívám se na tebe a vidím tu touhu v tvých očích.
Vidím jak mě chceš obejmout a zarýt mi nehty hluboku
pod kůži abys o mne nepřišel.
Nepřišel?
Ale jak když mě nemáš?
Olíznu si rty a uhnu pohledem a je mi jasný,
že když se podívám zpátky tak budeš mít ten samý pohed.
Chtíč. To je to jediný na co myslíš.
Chceš ale něco co ti nepatří.
Musí to být vyčerpávající.
Nemoct udělat to po čem tak toužíš.
Nahnu se blíž a naše těla se dotýkají.
Cítím jak máš teplou kůži a všímám si každého tvému nádechu.
Pomalu zajedu prsty do přední kapsy tvých Levisek a vytáhnu krabičku,pomalu jí otevřu a vyndám z ní jednu oranžovo bílou
cigaretu a pak si zase sednu zpátky do tvého klína.
Přiložím si jí k ústům a ty mi beze slova zapálíš
a já ti místo poděkování fouknu dým přímo do tváře.
Potom uchopím tvoji kravatu a přitáhnu si tě blíž a pošeptám ti do ucha že jsem tě ráda viděla a jen
cítím jak ztrácíš kontrolu a najednou mě obejmeš tak pevně že na okamžik nedýchám,začneš se rty přibližovat až je dělí jen milimetry.
Neovrátím se,pomalu ti fouknu dým do pusy a potom pomalu zmizím v mlze...
Nenávidím Tě,..
ale i Miluji..
Za všechnu bolest co jsi mi způsobil,
za bolest která nešla přebít,
za bolest na kterou nebyl lék,
za bolest, která mě srazila na zem,
za bolest, která mě ovládla,
za bolest, která tu po tobě jako jediná zůstala,
za bolest, která mi tě každý den připomínala,
za bolest, která mě ničila,
za bolest, kterou jsem nenáviděla,
za bolest, na kterou jsem si zvykla,
za bolest, kteoru jsem si zamilovala,
za bolest, kterou jsem si začla způsobovat,
aby mi tě připomínala,
za bolest, který jsem se nikdy nezbavila,
za bolest, která ve mě zůstala,
za bolest, která je jediná skutečná,
za bolest, která mě každou noc budí
a já díky ní nikdy nezapomenu...
>Člověk tak nerad dělá chyby...
Asi bych měla říct promiň,omluvit se,ale já to neudělám.
Neomluvím se,protože já nevidím důvod.
Nebudu se omlouvat za jeho rozhodnutí.
Myslím,že Ti to ani neřekl,nenašel odvahu ti do očí říct
co mu na Tobě vadí.
A já nemám právo narušovat váš vztah,vaši důvěru,vaši "lásku"..
Vždyť to byla jenom jedna pusa,jedno blbbnutí na louce,jedno obejmutí,jedno držení za ruku a jedna zmínka o tom,že to nebudeme brát vážně.Jedna otázka jestli to jeho slečně nevadí a jedna odpověď,že je to jeho správný rozhodnutí..
Vlastně jsem nikdy nebyla jeho,byl to jenom obchod se smluvenejma podmínkama a u něj se to dalo brát jako porušování předchozí smlouvy se svojí slečnou,ale to už není můj byznys.Stalo se,tak proč se vracet do minulosti,proč mu to vyčítat,proč se kurva cejtit provinile?
Možná proto,že jsem mohla ale nechtěla říct ne,možná proto že jsem nemusela uzavírat tenhle obchod,možná proto že bych toho mohla litovat,možná proto že vlastně to je moje vina,nebo není?
Ničivá pomoc
Proud slzí stékajících po mém obličeji najednou ustane
a můj pohled zaujme červený pramínek stékající po mé noze.
Pomalu si razí cestu dolů po mém stehně,přes koleno,holeň
a prsty u nohou až se dotkne země a tam za sebou zanechá jen červenou
skrvnu která časem zaschne jako slzy které mi promočili tričko.
Nechci se zabít,jen si ublížit.Chci si nůž zarýt tak hluboku do kůže abych ucítila
palčivou bolest.Chci se cítit šťastná.Svobodná.Chci alespoň na okamžik zapomenout
na slova starost,strach,smutek...
Nechci aby tenhle okamžik skončil a já opět musela mít
úsměv na tváři.Abych opět musela lhát,předsírat a podvádět.
Nechci se zabít,alespoň prozatím ne.
Zmýlení
Myslela jsem si,že jsem Tě znala.
Doufala jsem,že všechno byla pravda.
Všechna vyprávění o tvé minulosti,o tvých snech,o citech...
Všechna slova která jsi mi šeptal do ucha před usnutím.
Každý dotek tvých rtů s mými.
Věřila jsem že to bylo skutečné,opravdové,věčné..
Ale jak by mohlo,
Jak to mohlo být věčné když jsou podle Tebe city pomíjivé.
Láska neskutečná a slova lživá?
Jak jsem Ti vůbec mohla uvěřit že to všechno myslíš vážně?
Jak jsem jen jediný den mohla být tvoje beruška?
Ksakru jak ?
Víra,touha,sny
Věřila svým snům.
Měla svoje touhy.
Snila o budoucnosti.
A jak dopadla?
Skončila na kolenou.
Poražená něčím čemu se nedá čelit.
Zborcená pod tíhou břemena silnějšího než ona.
Chyba v srdci a v mozku zatmění.
Realita je moc drsná.
Sny se málo kdy plní.
Ona už to zjistila.
Kvůli tomu bojovala,kvůli tomu všechno moc chtěla a stejnak nic nezískala.
>>>Surrender
Vzdávám se,znovu a znovu.
Každý den.
Po každý další dávce chci skončit,po každý další dávce ale pokračuju.
Pokaždý si říkám že je to naposledy,ale vždycky to je to předposlední.
Vždyť od zítřka končím.
Nemám důvod pokračovat.
Ale zítra je vždy až po dnešku.
Vzdávám to.
Vzdávám se tím sebe i lidí který miluju.
Vzdávám se tím svýho zdraví i lásky.
Ale nevadí mi to.
Ty chvilky štěstí mi to vynahradí.
Teda aspoň v to doufám.
Too late?
Zas je tady bolest,zas jsou tady problémy.
Snažíš se dýchat,znovu z plných plic,
ale je tu něco co se nedá sprawit.
Možná je moc pozdě,možná se to dalo změnit,
možná byla pitomá,možná ale neměla jinou možnost.
Chtěla by to změnit,chtěla by začít znova,
ale už teď je jasný,že by zase tkhle dopadla.
Ty
Plamínky v tvých očích ve mě spalují všechny zábrany.
Z tvých dotyků mi mrazí.
Ze způsobu kterým se tvé rty dotýkají mých se mi točí hlava.
Když mě uchopíš do náručí je mi jasné,že už jsme se Ti poddala.
Když mi rozpustíš vlasy a začneš si s nimi pohrávat
zaujatost v tvých očích mě ještě víc utvrdí v tom co už dávno vím.
Potom cítím tvé dotyky na krku,zádech,ve vlasech a nakonec úplně všude.
Tohle není jenom vášeň,tohle není jen droga,tohle je láska.
< Novějších 10 článků
-
Starších 10 článků >
Kategorie:
Archív:
| březen 2010 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | - | - | - | - |
březen 2010
/ vše (3)
únor 2010 / vše (6)
leden 2010 / vše (11)
prosinec 2009 / vše (2)
listopad 2009 / vše (2)
říjen 2009 / vše (8)
září 2009 / vše (11)
srpen 2009 / vše (15)
červenec 2009 / vše (15)
červen 2009 / vše (18)
květen 2009 / vše (23)
duben 2009 / vše (16)
březen 2009 / vše (28)
únor 2009 / vše (27)
leden 2009 / vše (1)
prosinec 2008 / vše (33)
listopad 2008 / vše (19)
říjen 2008 / vše (22)
září 2008 / vše (15)
srpen 2008 / vše (12)
červenec 2008 / vše (21)
červen 2008 / vše (18)
květen 2008 / vše (17)
duben 2008 / vše (15)
únor 2010 / vše (6)
leden 2010 / vše (11)
prosinec 2009 / vše (2)
listopad 2009 / vše (2)
říjen 2009 / vše (8)
září 2009 / vše (11)
srpen 2009 / vše (15)
červenec 2009 / vše (15)
červen 2009 / vše (18)
květen 2009 / vše (23)
duben 2009 / vše (16)
březen 2009 / vše (28)
únor 2009 / vše (27)
leden 2009 / vše (1)
prosinec 2008 / vše (33)
listopad 2008 / vše (19)
říjen 2008 / vše (22)
září 2008 / vše (15)
srpen 2008 / vše (12)
červenec 2008 / vše (21)
červen 2008 / vše (18)
květen 2008 / vše (17)
duben 2008 / vše (15)