Asi bych měla říct promiň,omluvit se,ale já to neudělám.
Neomluvím se,protože já nevidím důvod.
Nebudu se omlouvat za jeho rozhodnutí.
Myslím,že Ti to ani neřekl,nenašel odvahu ti do očí říct
co mu na Tobě vadí.
A já nemám právo narušovat váš vztah,vaši důvěru,vaši "lásku"..
Vždyť to byla jenom jedna pusa,jedno blbbnutí na louce,jedno obejmutí,jedno držení za ruku a jedna zmínka o tom,že to nebudeme brát vážně.Jedna otázka jestli to jeho slečně nevadí a jedna odpověď,že je to jeho správný rozhodnutí..
Vlastně jsem nikdy nebyla jeho,byl to jenom obchod se smluvenejma podmínkama a u něj se to dalo brát jako porušování předchozí smlouvy se svojí slečnou,ale to už není můj byznys.Stalo se,tak proč se vracet do minulosti,proč mu to vyčítat,proč se kurva cejtit provinile?
Možná proto,že jsem mohla ale nechtěla říct ne,možná proto že jsem nemusela uzavírat tenhle obchod,možná proto že bych toho mohla litovat,možná proto že vlastně to je moje vina,nebo není?